Čtverce pro africké sirotky

V posledních týdnech se českým pletařským světem šíří nová výzva: plést nebo háčkovat čtverce 20x20, které se pak posílají do Afriky. Tam je dobrovolníci sešijí do dek a ty poslouží dětem - sirotkům.

K této akci existují stránky v češtině i v angličtině, na těch anglických je i seznam balíčků, které už dostali. Našla jsem tam i dárkyně z České republiky.

Chcete se taky zapojit? Je to jednoduché, uplést nebo uháčkovat čtverce a poslat do Afriky - podrobné instrukce jsou na českém webu. Ještě lepší je, když se vás na to spojí víc lidí. Pletení i ostatní ruční práce je něco, co si může každý dělat doma sám pro sebe, ale setkávat se s podobně postiženými lidmi je skvělé. Dokážete si představit, jak by se lidé ve vaší oblíbené kavárně nebo čajovně tvářili, kdybyste tam začali plést?

Několik takových pletařských setkání jsem absolvovala a bylo to pokaždé moc příjemné. Člověk se potká s lidmi, se kterými si má co říct, okouknete, co a jak kdo tvoří a taky si na chvíli přestanete připadat jako exot s podivnými zálibami.

Mezinárodní výstava patchworku v Praze

Mezinárodní výstava patchworku v Praze bude mít v roce 2015 už devátý ročník, koná se o víkendu 10.-12. dubna v hotelu Step a návštěva rozhodně stojí za to. Už od prvního ročníku se v Praze objevují díla a kolekce známých textilních výtvarnic a výtvarníků ze zahraničí. Vzpomínám si na ten první ročník. Poprvé jsem tam objevila art quilt, což jsou v podstatě textilní obrazy s velkým podílem prošívání. Byla tam kolekce od různých autorek vytvořená z různých druhů hedvábí. Jen jsem zírala na to, jaké rozmanité možnosti skýtá jeden materiál.

Od té doby už jsem několik art quiltů taky vytvořila a některé se objevily i na této výstavě. Textil je skvělý materiál. Dává ohromné možnosti různých struktur a povrchů, což neumí snad žádný jiný výtvarný materiál. U art quiltu navíc kombinace s papírem, dřevem, kovem, plastem nebo peřím není nemožná, naopak, používá se dost často.

Výstava dává prostor i českým patchworkářkám, každý rok se také vyhodnoduje nejlepší český quilt (neboli patchwork). Ruční práce byly u nás v Čechách hodně rozšířené, ještě před takovým 25 lety to byla šance, jak si pořídit levně něco originálního do šatníku nebo levného pro děti, protože nabídka v obchodech nebyla tak bohatá jako teď. Stále je u nás spousta šikovných holek a žen, které dokážou s textilem kouzla. Teď už to není nutnost, ale spíš radost z tvoření z krásných materiálů.

Součástí výstavy jsou i prodejní stánky s materiálem. Látky na patchwork, které se dnes vyrábí, jsou prostě nádherné. Úžasné vzory a barvy, z toho je radost šít a výsledek je skvělý i tehdy, když nejste zrovna nejšikovnější a třeba vám to i někde ujede nebo nesedí tak, jak by mělo.

Dalšími doprovodnými akcemi jsou kurzy a workshopy a to i se zahraničními lektory a lektorkami. Několika jsem se zúčastnila a nelituju. Vždycky je to impuls zkusit něco nového a někam to svoje tvoření posunout.

http://www.praguepatchworkmeeting.com/cz-ppm-informace.php

Kurz tisku a barvení látek

Už dlouho jsem nezažila kurz, který by byl tak nabitý bsahem, jako kurz tisku a barvení látek od Mirky Kalinové. Mirka Kalinová se zabývá artquiltem, znalci vědí, že je to vlastně tvorba uměleckých děl z textilu, při kterém využijete všechny možné textilní techniky, ale právě barvení nebo potiskování látek je velmi důležité, protože si díky němu vytvoříte základní plochu, se kterou dál pracujete.
Nejdřív troška teorie a vysvětlení principů, pak jsem si vše mohli vyzkoušet prakticky.
Batika, ta je dost známá, Mirka nám ukázala, jak barví zastudena tak, aby vznikla zajímavá struktura.
Potiskování je taky v principu jednoduché, zábava začíná tehdy, když začnete vymýšlet, čím potiskovat. Razítka a tiskátka se dají koupit, ale taky vyrobit. Dá se použít třeba molitanová houbička, ale jak jsme se dozvěděli, existuje i něco, co se v zahraničí prodává pod názvem compressed sponge. V podstatě je to taky molitan, ale slisovaný naplacato. Díky tomu se na něj dá dobře nakreslit a pak vystřihnout i složitější tvar. Ve vodě pak ta houbička nabobtná na normální velikost. Nevím, jestli se to dá sehnat i u nás. V papírnictví se ale bez problémů dá koupit jakási placatá gumová pěna, z té se dají snadno vystřihnout různé tvary.
Novinkou pro mě bylo přenášení barev a tvarů pomocí pavučinky. Potřebujete k tomu pavučinku, což je tenoučká netkaná textilie, která má na jedné straně nanesené teplem tavitelné lepidlo. Na stranu s lepidlem nanesete akrylovou barvu a necháte zaschnout. Pak vystřihnete libovolný tvar, nažehlíte na látku a sloupnete papír. Bohužel nevím, jak moc dostupná je pavučinka v obchodech a pod jakým názvem se prodává. My jsem si ji mohli koupit přímo na místě.
Monoprint je další zajímavá technika, princip je ten, že se barva nanese na hladkou plochu, třeba fólii, celé se to pak natiskne na látku. Vzniknou tak efekty, kterých se jinými technikami dosáhnout nedá.
Nakonec jsme se dostali k sítotisku. V principu jde o to, že na rám je napnutá síťovina a některé části jsou "zalepené" nejakým lakem nebo něčím podobným tak, aby se. Rám se sítem se položí na látku, na kraj se nanese neředěná akrylová barva, ta se pak rozetře třeba s pomocí staré platební karty.
Přikládám obrázky svých pokusů. Nejsou dokonalé, ale to se u prvních dílek ani čekat nedá. Moc jsem si to užila a jsem vděčná jak Mirce Kalinové, která nás ty techniky učila, tak Marcelce Vassové, která pro nás tento workshop zajistila.

Video z kurzu natočil Marcelky manžel a je dostupné na youtube. Všimněte si na videu jak hojné účasti, tak i té skvělé "klubovny", kterou díky Marcelce má kadaňský patchworkový klub k dispozici.

Prague Patchwork Meeting - pozvánka na výstavu

Prague Patchwork Meeting se koná každý rok začátkem dubna v Praze a je to úžasná šance vidět nejen klasický patchwork, ale také artquilt, což je umění z textilu. Textil má oproti jiným uměleckým materiálům jednu výhodu: dá se v něm dosáhnout obrovské rozmanitosti struktur a povrchů. Na internetu se dá najít spousta fotek artquiltu, ale mají jednu nevýhodu: jen těžko dokážou zprostředkovat dojem z materiálu.
Výstava se koná od 5. do 7. dubna v hotelu Step v Praze. Kromě samotné výstavy je tu příležitost nakoupit látky, šicí stroje a jiné patchworkové potřeby, které se jinak v běžné galanterii nedostanou. Vždycky jsem okouzlená z nabídky látek a to zdaleka nejen těch patchworkových.
Během výstavy se koná také řada workshopů s českými i zahraničními lektorkami, na ty je lepší se přihlásit s předstihem na stránkách výstavy, protože bývají brzo vyprodané.

KREATIVITA-HOBBY - veletrh pro volný čas ...

Výstava v Mariánské Týnici

Kurz kreslení pravou hemisférou

Dostala jsem k narozeninám skvělý dárek – víkendový kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou. Už jsem o něm kdysi uvažovala, ale odrazovala mě ta cena, nějak se mi nechtělo dávat tolik peněz. Ale můj přítel mi chtěl udělat radost k narozeninám a koupil mi ho. O pravé a levé mozkové hemisféře a o jejich propojení tak, aby mozek lépe fungoval, o tom se dnes mluví a píše docela často, ale přece jen mi připadalo zvláštní, že se za víkend dá udělat v kreslení takový pokrok. Tak jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že se to dá. Na začátku jsme si každý vybrali portrét o velikosti A4 a zkusili jsme ho nakreslit. Výsledky nebyly nic moc. Ten můj ještě nebyl nejhorší, některým lidem ujela ruka tak, že z modelky na fotce udělaly cosi, co by nejspíš mělo nárok na invalidní důchod. Účelem ale nebylo vysmívat se sobě navzájem nebo si snižovat sebevědomí. Šlo o to, abychom názorně viděli, jaký pokrok za víkend uděláme. Pak následovala nějaká kreslící cvičení, přes ně jsme se propracovali ke kreslení izolovaných nosů, očí a rtů. Druhý den jsme znovu kreslili stejný portrét, ale tentokrát už to dopadlo mnohem lépe. Dozvěděli jsme se některé fígle, které se týkaly odměřování vzdáleností, vyznačování důležitých bodů a linií, takže výsledky byly nesrovnatelně lepší – to je ostatně vidět na fotce mých svou portrétů. Samozřejmě, že bez dalšího procvičování to nejde, za víkend lze udělat velké pokroky, ale ne zázraky. Ten víkend mi spíš otevřel oči, ukázal mi, co taky dokážu, co ještě ve mě dřímá za schopnosti a dovednosti a hodně mě to povzbudilo. Od té doby jsem pár portrétů nakreslit zkusila a rozhodně se mi daří o mnoho lépe, že dříve. Je pravda, že bych měla kreslit víc, v tom cítím určitý dluh. Ale i tak ve mě pořád zůstává ten příjemný pocit z víkendu s fajn lidmi, kde jsem zjistila, že toho umím daleko víc, než si myslím. Přivádí mě to k zamyšlení, co ještě ve mě je. (A samozřejmě i v ostatních lidech.) Naše kultura není příliš o povzbuzování a posilování sebevědomí, spíš se setkáme s tím, že nás ostatní drží zpátky, abychom se nikam nehrnuli, nevyčnívali, příliš si toho o sobě nemysleli. A to je škoda. Díky nízké sebedůvěře, díky tomu, že nevěříme svým vlastním schopnostem nerozvíjíme to, co je v nás a v čem bychom mohli být dobří. Sama pro sebe jsem si dala takové malé předsevzetí, že se budu snažit hledat u lidí spíš to, v čem jsou dobří a spíš je povzbuzovat než je srážet.